Už několik let šiji podle Ivanky Havelkové. Nejdřív to byla Marina, pak Pepitta a několik on line kurzů. Teď jsem dělala v návodech pořádek a našla video na organizér.
Nebo by se tento příspěvek taky mohl jmenovat další kostlivec došitý. Protože jsem někdy před 8 lety objevila volné výšivky konviček. Hned jsem je vyšila a pak nic. Teď jsem se prohrabovala v krabici s nedošitými věcmi ( musím se pochlubit, že už je skoro prázdná) a ejhle konvičky. Hned jsem je prošila a olemovala. Musely si holky počkat 8 let.
Konečně jsem se dočkala a manžel mi na chatě udělal šicí koutek. Ještě tam chybí polička se světlem a držák na nitě, ale už můžu šít. Že mám obrovskou radost nemusím asi psát.
No a když jsem se probírala zbytky látek, neodolala jsem a ušila pár topů na taštičky.
Topy jsem prošívala pomocí quiltovacího pravítka. Jenže když jsem byla v tom quiltování...
Ještě ušiji pár topů na taštičky abych je na chatě mohla došít. Šití z kousků látek je strašně návykové.
Po dlouhé době se pomalu vracím k patchworku. Vzala jsem z krabice kostlivce a věnuji se dodělávání. Domečková deka bude ještě chvilku trvat, ale ušila jsem další aplikaci.
Jde to pomaleji než bych chtěla.
Vnuk miluje hru minecraft. Tak dostal pytlo-batoh. Nápad není můj, ale kamarádky jamaly.
Radost jsem udělala. Jenže podej prst... Vnouček by si přál deku z minecraftem. Do ní se opravdu pouštět nebudu. Snad polštářek.
Místo šití, pletení nebo háčkování jsme budovali jezírko. Ještě není okolí osázené, dále budeme měnit a obkládat bazén, zvětšovat terasu. Prostě spousta práce. Ale jezírko už je skoro hotové.
Strašně let používám jako kuchyňské chňapky slepičky. Několikrát jsem je zkoušela ušít. To co z toho vylezlo nešlo použít. Takže jsem si je poctivě kupovala. Koupila bych si je znovu, ale po těch letech co šiji, je přece musím ušít. Podle starých chňapek jsem si udělala střih a vrhla se na ně. Celkem se povedly. Ještě jim asi vyšiji očka. Příště to chce víc vycpat hlavičky.
